Socha umístěná v obytném souboru tzv. Odkolekce v místě bývalých pekáren Odkolek v pražských Vysočanech, je s místem spojena pevnými kořeny. Asi o 200 metrů dále za ní jsem při bourání budov pekáren nechal ze základů budov vystříhat ocelové výztuže, které byly už tak dost zdeformované, že samy o sobě vypadaly jako minimalistická umělecká díla. Napadlo mě tyto dráty roztřídit podle toho, jak moc jsou zdeformované a podle jejich délky a tloušťky. Z tohoto tzv. šrotového katalogu jsem navrhnul figurální sochu poutníka, který prochází z industriální éry pražských Vysočan do nové doby, kdy původní průmyslovou architekturu střídají obytné bloky mezi kterými se objevují sochy a jiné výtvarné realizace. Jako pozitivum jsem vnímal to, že k tvarování tlustých ocelových profilů byly využity bagry a bourací stroje, ale žádná další energie navíc, kdy by se tvarovaly za jiných okolností kdy by se tvarovaly ve výhních a na kovářských kovadlinách zde už nebyla potřebná. Sochařství jako takové bylo zde prováděno také pomocí bagrů a obřích štípacích kleští. Jednalo se o kombinaci akčního přístupu se stoprocentní recyklací kovového odpadu, který z mého pohledu byl krásný a atraktivní právě pro výrobu sochy, kterou jsem pojmenoval Roxorman.