socha ke 200. výročí narození Bedřicha Smetany, Litomyšl
Termín „Auriossa“ vznikl spojením latinského výrazu pro ucho (auris) a kosti (ossa). Sochař a designér Michal Cimala si jej vybral jako název pro své nejnovější umělecké dílo – pomník Bedřicha Smetany situovaný do parku u Smetanova domu v Litomyšli. Volnou tvorbu M.
Cimaly charakterizuje hluboká reflexe současnosti, která se promítá především do jeho specifické figurální plastiky. V případě sochy pro Litomyšl se však autor figury vzdává, neboť nutně nepotřebuje pojmenovat neznámé. Pracuje s notoricky známým životním příběhem slavného skladatele. Namísto věrohodnosti se však autor uchyluje k jeho dekonstrukci, a z vyprávění, které známe z učebnic či odborných textů, si vypůjčuje pouze jeden z jeho nejdůležitějších atributů – skladatelovu postupnou ztrátu sluchu. Inspirací mu byla kniha Bedřich Smetana – fyzická osobnost a hluchota od českého antropologa Emanuela Vlčka z roku 2001, konkrétně v ní obsažené kresby ušních kůstek – kladívka, kovadlinky a třmínku.
Martina Zuzaňáková, květen 2024
Roxorman
700x300x300 cm
6,5 t
2021-2023
recyklovaná armovací výztuž do betonu
Roxorman
Socha umístěná v obytném souboru tzv. Odkolekce v místě bývalých pekáren Odkolek v pražských Vysočanech, je s místem spojena pevnými kořeny. Asi o 200 metrů dále za ní jsem při bourání budov pekáren nechal ze základů budov vystříhat ocelové výztuže, které byly už tak dost zdeformované, že samy o sobě vypadaly jako minimalistická umělecká díla. Napadlo mě tyto dráty roztřídit podle toho, jak moc jsou zdeformované a podle jejich délky a tloušťky. Z tohoto tzv. šrotového katalogu jsem navrhnul figurální sochu poutníka, který prochází z industriální éry pražských Vysočan do nové doby, kdy původní průmyslovou architekturu střídají obytné bloky mezi kterými se objevují sochy a jiné výtvarné realizace. Jako pozitivum jsem vnímal to, že k tvarování tlustých ocelových profilů byly využity bagry a bourací stroje, ale žádná další energie navíc, kdy by se tvarovaly za jiných okolností kdy by se tvarovaly ve výhních a na kovářských kovadlinách zde už nebyla potřebná. Sochařství jako takové bylo zde prováděno také pomocí bagrů a obřích štípacích kleští. Jednalo se o kombinaci akčního přístupu se stoprocentní recyklací kovového odpadu, který z mého pohledu byl krásný a atraktivní právě pro výrobu sochy, kterou jsem pojmenoval Roxorman.