V letech 2020 – 2022 jsem vypracoval řadu skleněných bust s tématikou odcizení. Této sérii předcházela řada drobných sochařských experimentů na lidských poprsích, jejímž vyvrcholením byla v roce 2015 výstava s titulem Ecstasy , kterou připravil Otto Urban v galerii ExPost, kde tenkrát hostovala Trafo Galerie. Studie drobných lidských charakterů a jejich vad, jsem v době karantény převedl do jiného měřítka, které je mírně podživotní a zásadně stylizované. Pracoval jsem z hlínou nakopanou přímo v Mladostově pod Vyskeří, kde jsme tenkrát pobývali. Vytvořil jsem si směs tzv. lepenici, kdy jsem jíl smíchal se zbytky vymláceného obilí, které se desítky let válelo ve stodole kamaráda. Tato směs mi umožnila pracovat rychle v izolaci bez spolupráce se štukatéry, neboť této směsi z tzv. lepenice jsou menší sochy samonosné a když vyschnou, jsou vlastně i nekonečně trvanlivé. Během karantény jsem si uvědomil, e jsem v kraji, kde po leta kvetla tradice sklářského řemesla a domluvil jsem se se Zdeňkem Lhotským ve sklárně Pelechov, že některé sochy, které jsem vymodeloval, utavíme ve skle. Po skončení karantény jsem většinu soch nechal zaformovat, vytvořili jsme voskové modely a nadále již pokračovali ve sklárně. Mezi lety 2020  – 2022 vznikla ucelená série 25 tavených plastik, kdy jedna plynule navazovala na druhou a posunuly mě od malých měřítek k uvažování v tzv. Gutfreundovském měřítku.