Helmetismus to je směr, který je odvozený od toho, co všichni dobře známe, vlastně, myslím, už po tisíce let. A čím si lidé chrání svou poměrně křehkou lebku, ve které plave naše ústředí, ve kterém se všechno děje a ve kterém je uzavřený celý svět tak, jak ho vidíme. Takže Helmetismus je takový směr, který mi vzniknul více méně pod rukama někdy kolem roku 2001 ve Spojených Státech na stáži v San Fransiscu, kde jsem vyráběl různé helmy z odpadních plastových nádob, z nádob, ve kterých byl dříve džus nebo mléko anebo nějaké chemické prostředky do kuchyně či do koupelny. Z těch jsem udělal takové sci-fi helmy, které jsem na sobě později nafotil. Od toho se odvinul můj zájem o tu helmu jako takovou. Používali jsme je také na koncertech. Což vlastně děláme pořád. Vytvářím spíš takové jakoby masky, víc než helmy. Mezitím se objevily Daft Punk s těmi svými ikonickými helmami, myslím kolem roku 2002, 2003 to bylo. A to samozřejmě nějakým způsobem ovlivnilo pop kulturu, takže ty helmy pocházejí povětšinou z komiksů nebo z nějakých historických ság a samozřejmě z praxe z motosportu, a to jak automobilového, tak i samozřejmě také jednostopého motorkového. Helma provází naši společnost všude. Bezpečnostní helma je dnes běžnou výbavou dětí při sportech na různých pojízdných vehiklech a samozřejmě se týká cyklistiky, rychlostní cyklistiky, ale najdeme ji i v mnoha různých sportovních odvětvích. Od vodáckého sportu, až po parašutisty.
Helmetismus je tedy něco, co vlastně trošku parafrázuje to heslo Helmetismu: „Co je nahoře, je i dole“, protože helma je s hlavou nahoře, ale i s helmou s hlavou je taky někdy dole, a tam tedy řeší docela dost problémů. Vím, že to helmetici mysleli úplně jinak, že to mysleli jako nějaké zrcadlení. To zrcadlení v té helmě samozřejmě je přítomné v těch reflexních povrchách, které nějakým způsobem buďto upozorňují na to kdo nebo co se v té helmě pohybuje a kdo je s tím spojený. U těch sportů je to samozřejmě i reklamní nosič. Ta reflexnost, která se týká vlastně těch skel a těch polopropustných materiálů, přes který ten dotyčný vlastně vidí a může se orientovat v prostoru pohodlně, tak to je další věc, která je fascinující a má to tolik různých variant a tolik povrchů zrcadlových a barevnostních, že z toho až přechází zrak.
Helmetismus je takový směr, kterým se ubírám vlastně jako já, ale určitě by se našlo dalších pár lidí, kteří to používají, ale to používám v těch sochách, ale i malbách jako takovou metaforu k té křehkosti těch našich životů. My na sebe oblíkáme různé vrstvy. U těch sportovců jsou to vrstvy, které jsou polopropustné nebo brání tomu, aby se potili a jsou tam nehořlavé vrstvy, u motosportu a pak je tam ta měkká vrstva, která vlastně tu hlavu odděluje od té tvrdé skořápky té helmy, a pak teprve je ta helma samotná s tou svojí skořepinou. S tou vlastně téměř nerozbitnou skořápkou, ve které je to naše křehounkaté vajíčko, ten ovoid, který je nasazený na krk, prostě naše hlava, naše všechno.
Helmetismus je můj směr, kterého se ještě chvíli budu držet a baví mě to. Baví mě ta variabilita. Moc ani nevycházím z nějakého pozorování toho, co se jako děje v těch komiksech nebo že bych jako přímo citoval nějaké konkrétní helmy, spíš si radši vymýšlím ty tvary svoje. Samozřejmě to má také přesah do toho, že jsem dělal takovéty jakoby půl helma půl člověk, ty sochy, kterým říkám „Bipolar“. To je také další symbolika, která je schovaná pod tou helmou nebo co jako říká ta naše třetí kůže, což je to naše finální oblečení a ta helma, která k tomu patří. Tak to je asi tak všechno, co bych řekl o Helmetismu.
Helmetismus nebo Hermetismus a taky tu máme třeba kapelu Helmet. Takže Helmetismus!