Moje práce procházela různými obory najednou, protože jsem trávil hodně času v dílnách UMPRUM na Palachově náměstí od sádrovny k zámečnické dílně a zpět.  Mezitím jsem se snažil performovat na klubových pódiích s industriální kapelou Roxor Vysočany. Nadefinovaly se tím směry, ze kterých jsem již nevystoupil. Ze zdánlivého zmatení a neuchopitelnosti jsem časem syntetizoval jistou rozpoznatelnost i v mém vícestranném zaměření. Po roce 2000 se to mohlo stále zdát jako bláznovství, o 20 let později to už je zcela běžná praxe průniků z jednoho oboru do druhého. Jejich průsečíky jsou pak právě místy kde se zjevují nejrůznější objekty a v delší časové ose tvoří jasnou kontinuitu, kdy jedna věc na druhou navazuje. Z toho se dají odvodit řady, jako:

• Hudební objekty
• Experimentální sochy z recyklovaných materiálů
• Komorní figurální sochy
• Strukturální malby přímo napojené na recyklaci umělých hmot z prostředí nemocnice
• Černé malby, které autor vytváří od roku 2022

Jak autor sám říká: „více směrnost ve směřování od objektů ku soše a zpět do plochy a malby pro mě byla přirozeností a čím déle jsem s metodou „in out“ z média do média experimentoval, tím více mi přinášela poznatků a nakonec i finálních děl. Mnohostrannost v tomto směru byla inspirována prací tvůrců jako El. Lissitzky, Nau Gabo a Antonie Pevsner. V českém prostředí mi byli nejbližší autoři ranné avantgardy, jako Josef Čapek a Bohumil Kubišta. Ze 60. let mě oslovila např. díla Roberta Písena  a Karla Nepraše a velkou inspirací mi byl i můj profesor Vratislav Karel Novák. Když jsme působili v pražských Vysočanech, okamžitě jsme se napojili na linku periferie kudy chodívali po hospodách Boudník, Hrabal i Bondy.